Od školního časopisu ke knize
01.07.2018 10:34
Náhoda? Předurčenost osudu v této misi aneb tajemství synchronicity!
V současné době připravujeme společně s Janem Mühlfeitem, Katkou Novotnou a nakladatelstvím Albatros novou knihu pro rodiče – Odemykání dětského potenciálu. Má role spočívá v redakčních činnostech. Je to dobrodružná cesta společné zodpovědné mise naplněná radostnou tvořivostí, vášní a stavy FLOW, kdy se totálně propadám do rozhovorů a následných přepisů. V průběhu příprav a psaní této knihy jsem se setkala se sérií symbolů, jevů a shodou drobných náhod a událostí, koinsidencí, kterým se říká synchronicita.
Rozhodla jsem se napsat tento článek a sdílet s vámi svůj příběh se synchronicitami, které se mi staly v souvislosti s knížkou.
Dvojka, školní časopis Smetánek a paní učitelka Brožová
Jeden den, když jsem byla ponořená do rozhovoru Honzy a Katky s Jaroslavem Svěceným, přišla za mnou mamka a povídá: “Něco pro tebe mám. To budeš koukat”. A dala mi do ruky noviny. A já se jí zeptala: ”Co to je?” A ona odpověděla: ”cancálek - místní noviny pro Prahu dvě - DVOJKA. Přečti si první odstavec dole pod obrázkem a druhý shora”. Já si v duchu říkala: ”no jo, zase místní drby”. A pokračovala jsem ve psaní. Když jsem článek dopsala, vzala jsem do ruky noviny a tam byl podnadpis: ”Škola je základ života, to ví každý dospělý. A v zemi, která dala světu Komenského, by vzdělání mělo být na vysoké úrovni”. Tenhle podnadpis mne zaujal, a tak jsem si řekla, že to až zase taková kravina nebude.
A tak jsem sjela očima na konec prvního odstavce a četla: “Největší část života, celkem 63 let, prožila za katedrou školy na Smetance paní učitelka Věra Brožová. Letos oslaví 80. narozeniny a stále ve škole aktivně působí”.
Paní učitelka Brožová mě učila češtinu na druhém stupni ZŠ a byla třídní učitelkou mého bráchy na druhém stupni. Byla přísná, a zároveň spravedlivá, moudrá, inspirující a láskyplná žena.
Potom, co jsem řádky dočetla, oči se mi zalily slzami. Byla jsem dojatá a v duchu jsem si říkala: ”Paní učitelka Brožová byla velkým darem a požehnání mýho života. To ona tam zasela to semínko. Kdyby tak věděla, že píšeme knížku.” A totálně jsem se zasnila.
Před očima mi projížděl obraz, jak vychází z kabinetu. Pod jejíma velkýma oblýma ňadrama vyčuhoval komín se sešity, kam jsme jako děti psaly diktáty a slohovky. A ona si vždy stoupla doprostřed před první lavici, nasadila si brýle, které měla na šňůrce, četla známky a rozdávala jednotlivé sešity z komínu. Diktáty jsme psaly skoro každou hodinu češtiny. V mé mysli se mi vybavila slova, která nám paní učitelka říkala: ”Děti, všimněte si, jak má čeština bohatou slovní zásobu. To žádný cizí jazyk nemá. No, můžete říct jiným jazykem například “strom v zeleném”? Nebo “krásné voňavé červené kulaťoučké jablíčko”? To jen tak cizí řečí neřeknete. Její slova slyším jakoby je říkala právě teď. Vždy, když mám důležité byznysové akviziční a PR rozhovory, píšu články a vytvářím obsah nebo mám osobní konzultace, vzpomenu si a vybavím tahle její slova, protože právě jimi podněcovala naši všímavost, zvídavost a motivaci rozšiřovat si slovní zásobu. Vždy nás inspirovala nějakými příběhy k tomu, abychom hodně četli, psali a mluvili, protože tak se dá slovní zásoba rozšiřovat. A když do toho zapojíte sebe v podobě psaní nebo mluvení, trénujete si tak komunikační dovednosti.
Paní učitelka Brožová již tenkrát učila mého spolužáka a předtím jeho tatínka. Dnes je jí 80 let a stále učí. Odučila tedy 3-4 generace. To je obdivuhodný. Možná si kladete otázku:”Proč ještě stále učí v tak pokrčilém věku”? Dnes již znám odpověď: ”Je to láska. Je to poslání.” Stejně jako Jarda Jágr hraje dodnes hokej, tak i paní učitelka Brožová učí. Spojuje je totiž láska - silná emoční vazba k činnosti. Paní učitelka Brožová měla ještě jakýsi dar na rozpoznání talentů u dětí. V mém případě zaregistrovala komunikační talent. Pamatuju si, jak mne přihlásila do celorepublikové soutěže recitace básní. To jsem podědila asi po svojí babičce, protože si pamatuju, že ona jezdila na výroční schůze tehdejších JZD, kde zpívala písničky, taky recitovala básně a byla hodně společenská, a tím byla u zdejších členů JZD velmi oblíbená.
Rozhovor s Jaroslavem Svěceným, Honzou a Káťou mne hluboce inspiroval. Inspirace začala stimulovat moji mysl na plné obrátky a vybičovala ji tak, že se začala ozývat má intuice a opět jsem si vzpomněla na článek v novinách s paní učitelkou Brožovou v novinách. Intuice, ten vnitřní hlásek mi říkal: ”Ty si psala článek do Smetánku”. Jdi, najdi Smetánek a přečti si ten článek”. Smetánek byl místní časopis ZŠ Na Smetance, do kterého byly otištěny ty nejlepší slohovky, který se tehdy psaly. A měla ho na starosti právě paní učitelka Brožová. A tak jsem šla vyndat Smetánek, nalistovala svůj příspěvek a četla. Vůbec jsem si nepamatovala, o čem jsem psala a co to bylo za článek. Tady je ten článek. A pod ním zadní strana Smetánku - kde krásný důkaz toho - jak nás paní učitelka Brožová vedla, otiskovala a posílala nám vzkaz o dychtivé cestě za sny, předsevzetími a odvážnými cíli.
Časopis Smetánek a kniha Odemykání dětského potenciálu
Byla jsem naprosto fascinovaná tím pokladem, co jsem uvnitř našla. To mne znova v souvislosti s knihou dojalo. Už v osmý třídě, jsem psala o tom, že mne mrzí, že se ve škole neučí to, co je pro život to nejdůležitější:
- Tenkrát jsem to popsala termínem jak zacházet s lidmi - dnes tomu říkám umění komunikovat, vyjednávat, řešit konflikty, porozumět sobě a ostatním. V podstatě části emoční a sociální inteligence.
- Dřív jsem popsala další část - jak nebýt nafoukaná a nevyvyšovat se - dneska to nazývám - jak být dobrým rovnocenným parťákem a pohodovým člověkem, který má odvahu i vystoupit z komfortní zóny či vystoupit z davu a nežít v bublině konformity.
- Dřív jsem to popsala termínem - jak být člověk s dobou duší a dobrý srdcem - dneska - jak být sám sebou, autentický, využívat svůj potenciál.
S jedinými dvěma věcmi v textu dnes nesouhlasím a vidím je zcela odlišně. Jinak dnes vnímám starosti a šediny. Starosti jsou překážky a výzvy, které nám život servíruje. Je to příležitost, jak se v životě posunout dál. Starosti jsou součástí cesty. A co nás nezabije, to nás posílí. Šediny mohou být symbolem moudrosti. A šediny v souvislosti se stresem mohou být také výsledkem špatné svobody volby. Každý z nás má svobodu volby v každém okamžiku. A je jen na nás, co si zvolíme. Můžeme mít život plný stresu, strachů a šedin, anebo můžeme žít život plný radosti, štěstí, naplnění, dobrodružství a života našich zrealizovaných snů. Je jen na nás samotných, co si zvolíme. Můžeme být obětí okolností, anebo tvůrcem života.
Dnes zcela odlišně taky vnímám část posledního odstavce. Na tu se dneska dívám úplně jinak. Okolí nemá právo hodnotit a soudit druhého člověka. Jedině člověk sám je zodpovědný za to, kým je, kým se stane, co dělá a nedělá. A má být nezávislý na mínění, souzení a hodnocení druhého. Jedině tak, se člověk stane jedinečnou bytostí, která když pak objeví svůj talent a odemkne svůj potenciál, pak teprve může být sama sebou, autentická, realizovat své sny, žít v hojnosti a žít šťastný a úspěšný život. Hodnocení, soudy a srovnávání je cesta vedoucí k potlačení a smrsknutí potenciálu a různým blokům.
Pamatujte: Vždy to u člověka začíná zevnitř ven. Nikoliv zvenku dovnitř.
Pokračování příběhu po více jak 20ti letech - podílím se na odkazu pro příští generace
Když jsem po více jak dvaceti letech četla znovu slohovou práci, byla jsem překvapená, že už tenkrát jsem kladla zajímavé otázky a přemýšlela o robotech. Na chvíli jsem se zasnila a vrátila do duše malý Moniky ve školních lavicích. Pro mne to byl takový malý návrat - cesta do hlubin študákovy duše. V tu chvíli jsem si uvědomila jednu důležitou věc: "dětská duše, která prošla základní školní docházkou, si všímá, že školskému systému něco podstatného pro život chybí". Už tenkrát jsem snila - měla vizi a přála si učit se něco, co se na školách neučí. A po více jak 20ti letech spolupráce na této knize. To rozhodně není náhoda. To je skvělá synchronicita. To je manifestace (zhmotnění) mého studentského snu v realitu. Byl to v podstatě vzkaz Moniky z 8. třídy Monce po 20ti letech. A nyní Monika společně s Honzou a Katkou píší vzkaz rodičům a dalším generacím. Tímto zanechávají za sebou otisk, inovují systém a mění svět. Je to takový pokračování mého příběhu ve Smetánku po více jak 20ti letech s posláním zanechání odkazu pro další generace :-).
Jsem přesvědčená, že tak jako moje slohová práce byla otištěna mezi nejlepšími ve Smetánku, knížka Odemykání děského potenciálu se stane Bestsellerem a bude v rodinných knihovánách po celém světě :-). Jsem hluboce přesvědčena, že kniha bude perfektním nosičem informací a iniciátorem změn v přístupu rodičů k výchově svých ratolestí, pozitivních změn ve školském systému, zvednutí sebevědomí českého národa, změn v přístupu v zacházení s talenty nejen dětí, ale i rodičů a ve finále i korporátního a podnikatelského světa na úrovni odemykání lidského potenciálu. Pevně věřím, že kniha bude skvělou inspirací, jak žít naplňující, a zároveň šťastný harmonický život jednotlivců, rodin, firem, komunit, národů a celého světa.
Nikdy není pozdě na to, žít své sny a zhmotnit si je - a to platí jak pro dospělého, rodiče tak děti. Ruku na srdce. Žijete i vy své sny? Znáte dobře sami sebe? Znáte jaké jsou vaše talenty a silné stránky? Uplatňujete své talenty ve své každodenní práci anebo tam chodíte jen kvůli penězům? Uplatňujete své silné stránky v rámci rodiny? Znáte, jaké jsou talenty a silné stránky vašich dětí? Podporujete své děti na cestě za jejich sny? NIKDY NENÍ POZDĚ!!!
Stáhněte si zdarma e-book Odemykání potenciálu zde. Více o odemykání potenciálu zde.
Více o odemykání dětského potenciálu zde a zde.
Doporučuji: Přečtěte si zde PR článek - rozhovor s Katkou Novotnou pro největší on-line magazín Business Animals, na kterém jsem osobně spolupracovala. Magazínem Business Animals byl vyhodnocen za - nejzajímavější článek roku 2017
Koukněte se na videa Odemykání dětského potenciálu.
PS: Kniha Odemykání dětského potenciálu bude již na přelomu září a října v knihkupectví k dispozici.
